Fanfiction: Český hrdina ve službách Perryho Rhodana
Napsal: 23. květen 2007, 20:26:37
Aktualizováno 24.05.2007
Část první. Setkání
Slunce zapadalo a nad ostrovem Axla Helberga se vznášel soumrak. Perry a Bully seděli na schodišti vysekaném z ledu, mlčeli a pozorovali hru světla a tmy. Byla to jejich první volná chvíle po mnoha letech strávených ve vesmíru. Připadalo jim to zvláštní, jen tak sedět, na nic nemyslet a vychutnávat si samotu a klid.
„Bully,“ přerušil Perry jako první ticho, „nevyšplháme na tamten kopec? Času máme nazbyt a bude odtud ještě lepší výhled.“
Bully souhlasil. Dopnuli si skafandry, zkontrolovali vytápění, vzali cepíny a vyrazili na cestu. Mlčky.
Kopec, nebo spíše ledová skála, byla strmá, plná proláklin a hlubokých trhlin. Oba pozemšťané supěli, zasekávali cepíny do
ledu a pomalu se sunuli výše. Nic nerušilo jejich výstup. Slunce pomalu zapadalo, stíny se prodlužovaly, večer padal na tuto část Terry, aby se záhy změnil v den.
Výkřik. Hluk. Zvuk padajícího těla…
„Perry! Pom…“ Spojení se přerušilo. Perry prudce oddechoval a hleděl do nové trhliny, ve které zmizel jeho přítel. Volal ho. Marně. Reproduktory mu vracely jen ticho, ticho, které zde vládlo už milióny let.
***
Bolest byla první věc, kterou si uvědomil. A pak tma. S přemáháním zdvihl ruku a zapnul venkovní svítilnu. Vysoko nad sebou uviděl otvor, kterým propadl až dolů. Pád si pamatoval jen matně, odrážel se od stěn a marně se snažil zachytit cepínem, který mu nakonec vypadl. Padal, padal, až nakonec dopadl… do čeho to vlastně dopadl?
S námahou se otočil na bok. Rozeznal nějakou látku, staře vypadající batohy, prázdné konzervy. Ta látka vypadala jako stan, a i když jen nepatrně, přeci jen zabrzdila jeho pád. Bully se nazdvihl na všechny čtyři a jednou rukou zvedl jeden volný cíp stanu. Vevnitř někdo byl!
***
Doktor Wo d’Кa se usmál.
„Prvnímu pacientovi se daří dobře, díky aktivátoru těch pár modřin přežije. Ale ten druhý muž je pro mě záhadou. Je evidentní, že se v hibernaci mrazem nachází již mnoho tisíc let, s kolegy jsme jeho původ určili pomocí jeho vybavení přibližně do první poloviny 20. století. Ovšem, technika hibernace, kterou použil, pro nás zůstává hádankou.“
„Doktore, a podaří se jej oživit?“ Perry sršel potlačovaným zájmem a jen úcta, kterou měl k jednomu z největších odborníků na hibernaci, mu bránila podniknout cokoli neuváženého.
„Je zde jistá naděje. Onen muž nám zanechal dosti podrobný postup, který by jej za určitých podmínek mohl vrátit k životu. Avšak za výsledek neručím a ani netuším, jak přečkal celou tu dlouhou dobu v hibernovaném stavu. Možná bude mít poškozený mozek nebo jiné orgány, a zemře ihned po probuzení.“
„Víme o něm něco podrobnějšího?“
„Nikoli. Jediné informace, které o něm máme, jsou jeho lékařské záznamy a postup při probouzení. Avšak ani zmínka o jeho původu, jménu či povolání.“
„Dobrá, doktore, věnujte se své práci a informujte mě, jakmile se něco dozvíte.“
Pln očekávání opustil Perry lékařskou stanici a vydal se čelit problémům všedního dne. Taková událost, a zrovna v den výročí smrti jeho přítele, Alasky Saedelaereho, jenž díky strašlivé nehodě zemřel naráz ve všech realitách Multiversa…
***
„Perry! Perry! Vzbudil se! A je schopen mluvit!“ Bullymu přeskakoval hlas vzrušením. „Ihned přijď do lékařské stanice! A Rena vem s sebou!“
Perry s Renem Dharkem vyskočili od stolu a utíkali do lékařské stanice. Před dveřmi do pokoje neznámého muže se téměř srazili s přítelkyní Bullyho, Claudií Black. Aniž prohodili slovo, Perry otevřel dveře a všichni tři vešli dovnitř.
V ústrety jim vyšel v doprovodu Bullyho onen neznámý. Ve stoje se zdál vyšší a vyzařovalo z něj fluidum světaznalé osobnosti.
„Vy musíte být Perry Rhodan," usmál se neznámý. „Těší mě, že se s Vámi setkávám. Mé jméno je Jára Cimrman.“
Konec první části.
Část první. Setkání
Slunce zapadalo a nad ostrovem Axla Helberga se vznášel soumrak. Perry a Bully seděli na schodišti vysekaném z ledu, mlčeli a pozorovali hru světla a tmy. Byla to jejich první volná chvíle po mnoha letech strávených ve vesmíru. Připadalo jim to zvláštní, jen tak sedět, na nic nemyslet a vychutnávat si samotu a klid.
„Bully,“ přerušil Perry jako první ticho, „nevyšplháme na tamten kopec? Času máme nazbyt a bude odtud ještě lepší výhled.“
Bully souhlasil. Dopnuli si skafandry, zkontrolovali vytápění, vzali cepíny a vyrazili na cestu. Mlčky.
Kopec, nebo spíše ledová skála, byla strmá, plná proláklin a hlubokých trhlin. Oba pozemšťané supěli, zasekávali cepíny do
ledu a pomalu se sunuli výše. Nic nerušilo jejich výstup. Slunce pomalu zapadalo, stíny se prodlužovaly, večer padal na tuto část Terry, aby se záhy změnil v den.
Výkřik. Hluk. Zvuk padajícího těla…
„Perry! Pom…“ Spojení se přerušilo. Perry prudce oddechoval a hleděl do nové trhliny, ve které zmizel jeho přítel. Volal ho. Marně. Reproduktory mu vracely jen ticho, ticho, které zde vládlo už milióny let.
***
Bolest byla první věc, kterou si uvědomil. A pak tma. S přemáháním zdvihl ruku a zapnul venkovní svítilnu. Vysoko nad sebou uviděl otvor, kterým propadl až dolů. Pád si pamatoval jen matně, odrážel se od stěn a marně se snažil zachytit cepínem, který mu nakonec vypadl. Padal, padal, až nakonec dopadl… do čeho to vlastně dopadl?
S námahou se otočil na bok. Rozeznal nějakou látku, staře vypadající batohy, prázdné konzervy. Ta látka vypadala jako stan, a i když jen nepatrně, přeci jen zabrzdila jeho pád. Bully se nazdvihl na všechny čtyři a jednou rukou zvedl jeden volný cíp stanu. Vevnitř někdo byl!
***
Doktor Wo d’Кa se usmál.
„Prvnímu pacientovi se daří dobře, díky aktivátoru těch pár modřin přežije. Ale ten druhý muž je pro mě záhadou. Je evidentní, že se v hibernaci mrazem nachází již mnoho tisíc let, s kolegy jsme jeho původ určili pomocí jeho vybavení přibližně do první poloviny 20. století. Ovšem, technika hibernace, kterou použil, pro nás zůstává hádankou.“
„Doktore, a podaří se jej oživit?“ Perry sršel potlačovaným zájmem a jen úcta, kterou měl k jednomu z největších odborníků na hibernaci, mu bránila podniknout cokoli neuváženého.
„Je zde jistá naděje. Onen muž nám zanechal dosti podrobný postup, který by jej za určitých podmínek mohl vrátit k životu. Avšak za výsledek neručím a ani netuším, jak přečkal celou tu dlouhou dobu v hibernovaném stavu. Možná bude mít poškozený mozek nebo jiné orgány, a zemře ihned po probuzení.“
„Víme o něm něco podrobnějšího?“
„Nikoli. Jediné informace, které o něm máme, jsou jeho lékařské záznamy a postup při probouzení. Avšak ani zmínka o jeho původu, jménu či povolání.“
„Dobrá, doktore, věnujte se své práci a informujte mě, jakmile se něco dozvíte.“
Pln očekávání opustil Perry lékařskou stanici a vydal se čelit problémům všedního dne. Taková událost, a zrovna v den výročí smrti jeho přítele, Alasky Saedelaereho, jenž díky strašlivé nehodě zemřel naráz ve všech realitách Multiversa…
***
„Perry! Perry! Vzbudil se! A je schopen mluvit!“ Bullymu přeskakoval hlas vzrušením. „Ihned přijď do lékařské stanice! A Rena vem s sebou!“
Perry s Renem Dharkem vyskočili od stolu a utíkali do lékařské stanice. Před dveřmi do pokoje neznámého muže se téměř srazili s přítelkyní Bullyho, Claudií Black. Aniž prohodili slovo, Perry otevřel dveře a všichni tři vešli dovnitř.
V ústrety jim vyšel v doprovodu Bullyho onen neznámý. Ve stoje se zdál vyšší a vyzařovalo z něj fluidum světaznalé osobnosti.
„Vy musíte být Perry Rhodan," usmál se neznámý. „Těší mě, že se s Vámi setkávám. Mé jméno je Jára Cimrman.“
Konec první části.