Fanfiction: Setkání se smrtí

Fantvorba: povídky, obrázky, hry...
Zamčeno
Uživatelský avatar
hauty
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 1025
Registrován: 31. březen 2004, 20:53:48
Oblíbená postava: Mirona Thetin
Oblíbená loď: GILGAMEŠ
Oblíbený díl: Cesta do Andromedy
Členství v klubu: Yes
Bydliště: M87

Setkání se smrtí





Myšlenka stíhala myšlenku,ale stále se vracela ta jedna jediná.Změnil se svět kolem mě?Nebo jsem se změnil jen já? Ono nic už není jak bylo a žádná síla ve vesmíru to nedokáže vrátit! Taky proč by se něco mělo vracet?Co bylo,bylo a odneseno je proudem času...

Jenže ta atmosféra co teď vysela ve vzduchu,tu žádný proud neodnes,tu neodnese ani vichřice natož pak nějaký proud...

Je to cítit ze všech stran a už to asi bude nevyhnutelné,otázkou zůstává kdy se to stane přesně a udeří to jako blesk z čistého nebe!

„Válka“...blíží se válka,už jenom to slovo nahání hrůzu a to si pod ním představuje každý něco jiného...Zmařené životy,zničené materiální statky..spoušť a chaos!!!

Jenže tahle válka,tahle válka je mnohem horší..tahle válka ničí přátelství....přátelství je to za co by měl každý člověk bojovat,ale nebojovat proto aby bylo zničeno!

A co je ještě šílené,že v téhle válce se neví kdo je agresor a kdo se jen brání! Obě strany konfliktu mají stejně pocit,že se jen brání! Ale co,tady není nutno zkoumat kdo se brání,v této válce je to jasné..tady není obránců..zde je pouze agresorů!Obě strany útočí a obě se stejně brání...

Pak si ale položme otázku „může mít tahle válka vítěze?“ Já myslím,že ne taková válka může mít jen poražených...


A co se vlastně stalo tak hrozného,že je naše mírumilovná planeta rozdělena na dvě proti sobě soupeřící strany?Co se mohlo stát,že se i vlastní děti postaví proti rodičům?Ano přesně tak,je rozdělena celá planeta,ale ne nějakou hranicí,ale myšlenkou!Haldy nepřátel na sebe naráží při každodenní činnostech a jen zázrakem ještě nikdo nezemřel!

Ale situace je taková,že tohle se může každou chvíli změnit a vše nasvědčuje tomu,že ona chvíle se nezadržitelně blíží.

Přitom to začalo tak nevinně,začalo nedlouho po tom co přišli ONI.

ONI! Jednoho dne se jejich kulovité lodě objevily nad našimi městy,byl to nesmírný šok,na našem světě byla jednotná myšlenka,že jsme ve vesmíru sami!To byl,ale jen první klín,vražený do naší jednoty!Co přišlo pak bylo mnohem,ale mnohem horší....

Přitom oni vypadali jako my!Jako by byli naši bratři a sestry.Ale co oni mohou vědět a bratrství ,když zapříčinili co se stalo!

Jsme už jako ONI,to ONI nás nakazili tou nemocí zvanou nenávist! A teď to slovo „válka“ než se ukázali tak ho nikdo ani neznal! To až oni nám ukázali co to válka je a proč? Protože nám chtěli přinést mír!Mír taky jsme nevěděli co to slovo znamená,ale brzo jsme poznali,že to je vlastně to co již dávno máme,žijeme přece v harmonii a tím pádem v tom jejich míru.

Marné ale bylo naše přesvědčování,že mír nepotřebujeme,že ho již máme!

Říkali to je dobře!Moc dobře,ale my se o vás postaráme a zaručíme vám,že u vás mír zůstane,protože v galaxii zuří válka.Tenkrát se to slovo objevilo poprvé a když nám bylo vysvětleno co to slovo znamená a ukázáno co válka dokáže..zasáhlo nás to jako šíp do srdce.Ta bolest byla hrozná a poprvé se objevil strach,že něco takového se může stát i na naší krásné planetě!


ONI věděli co mají dělat.ONI přece vedou válku proti nepříteli,takže nám poradí a ochrání nás aby se to nestalo i nám.Ale ta chyba,ta obrovská chyba..my přece tenkrát nevěděli kdo je jejich nepřítel!

A když jsme to zjistili,bylo už příliš pozdě!


Pozemšťané,tak si ONI říkají.Pochází z nějaké třetí planety žluté hvězdy,vzdálené od nás tak daleko,že si to nikdo z nás nedokázal představit.


…...pokračování příště
Wodka
Brigádní generál
Brigádní generál
Příspěvky: 647
Registrován: 16. duben 2007, 20:04:37
Členství v klubu: Yes

Válka - Vraždy, Amputace, Lepra, Krysy, Agónie … kolik zla, utrpení a lidského neštěstí se skrývá v tomto slově. Pět písmen a znamenají konec, smrt, tmu a chlad.

Válka – bitevní křižníky nesoucí mladé pozemšťany, lesklé boty, nová uniforma, rozesmátý obličej, fotka blízkých na srdci.

Válka – rozbité shifty, předčasně zestárlí teránci, krvavé pahýly, roztrhané hadry, zkrvavené líce, terkonitová troska v těle.

Tam letí, strach přemáhají předstíranou veselostí, snaží se ho nevnímat; vracejí se – těla bez duší, v očích smutek, strach, hnus – temnota a prázdno. Nejsou již lidmi, lidskost jejich zůstala kdesi zpět, a oni, krevní sraženiny bez končetin, vyhřezlé vnitřnosti a vyteklé oči, se vracejí k planetě, která je vyvrhla, a udělala z nich nástroje zkázy. Ztichlí, zrak mají upřený v dál, vítězové putují vesmírem.

Strmý kouř je nesen tichem a zahaluje vše, i měsíc na nebi. Vítězné gongy zní, jejich zvuk se line krajinou, vypálenou a mrtvou. Ohořelé stromy zvedají černé větve na pozdrav, Sláva vítězi! – kdo je však vítězem? Znásilněné dívky, matky zabitých vojáků či mladí chlapci, jimž válka odebrala vše – lásku, cit, chuť k životu? Dřív zdávali se jim sny barevné, veselé, o jejich dívkách a jejich kamarádech. Nyní ty sny již nejsou tak barevné – mají jen barvy tři – temně rudou, hrozivě černou a mrtvolně bledou. Nezdá se jim o jejich dívkách, ale ve snech vidí všechny cizince, ležící u silnice, v domech, vlasy rozcuchané a zablácené jako celé tělo, zneuctěné, krvavé kusy něčeho, co kdysi běhalo, smálo se a zpívalo. Když zavřou oči, nevidí bavící se kamarády na večírcích, ale ustrašené obličeje pod špinavými helmami, předčasně ztuhlé, oči vyhaslé, šrapnel v lebce. Spánek jim již úlevu nepřináší, a oni raději bdí, vyčerpáním upadají do neklidných snových vzpomínek, s úlekem se probouzejí, malátní a toužící po … vlastně již po ničem, nemají, po čem by toužili, jsou jen vyschlými troskami, zničenými vichřicí války a umučenými žárem válečného utrpení. Kolik lidí zabili? Kolik rodin roztrhli? Neví. Vše se dělo mimo ně, oni jen s hrůzou pozorovali sami sebe, jak se na rozkaz vrhají do bitevní vřavy a vraždí stejné tvory, jako jsou oni sami, jak, ovládaní nejnižšími pudy a drogami zbavení sebekontroly, přepadávají vesnická stavení, dívky naříkají a jim je to jedno a – je přece válka a - to se stává. Ani vystřízlivět nemohou, poněvadž výčitky táhnou jejich ztěžklými hlavami, nutí je sklonit se ještě níž, tak nízko, aby je nikdo neviděl, už ani nedýchají, jsou nekonečně malí a přece to nepomáhá a oni se opíjejí a vyrážejí do vesnic, drsný smích, svaly napjaté, chtivost v krví podlitých očích. Blátivá válka už je má ve své moci. Již nikdy se nebudou smát veselým smíchem, již nikdy nevezmou děvče kolem ramen, aniž by se jim nevybavily ty, které zneužili, ti, které zabili – řady bílých obličejů, bezvýrazně ztuhlých, neustále šeptajících slova, která jim z úst nevycházejí. Proč zrovna my?


Válka, ten zkroucený zrezivělý kus plechu s ostrými hranami, letící prostorem, rozřezávající vše na cestě: lásku, city, lidskost, pochopení. Proč někdo nepřijde, neotupí hrany, nesmyje rez, nenarovná pokřivené lidské chování? Protože válka je těch pět písmen, ten náklaďák vezoucí vojáky, je šrapnelem v hrudi, kulkou v srdci. Je věčná a trvalá, stará jako lidstvo samo a žít bude stejně dlouho. Válka k člověku patří stejně, jako vše ostatní, ba ještě víc – je jeho samou podstatou. Bez ní bychom přišli o velkou část svého Já. Nebylo by ani proti čemu protestovat, proti čemu „bojovat“. Slovo mír by ztratilo svůj význam a vymizelo by zároveň s válkou. Zůstalo by jen prázdno, ze kterého by možná vyrostlo něco mnohem horšího, obludnějšího. Něco neznámého.


„Only when we have established peace in our entire being can there be peace all over the world”
Sri Chinmoy
Uživatelský avatar
hauty
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 1025
Registrován: 31. březen 2004, 20:53:48
Oblíbená postava: Mirona Thetin
Oblíbená loď: GILGAMEŠ
Oblíbený díl: Cesta do Andromedy
Členství v klubu: Yes
Bydliště: M87

Před 15 lety Terra.......

Terrania City pracovna Perryho Rhodana

Perry seděl u vého stolu a poslouchal hudbu linoucí se z reproduktorů.Zpívala nějaká dávno mrtvá a zapomenutá zpěvačka Lana Lane o nějaké Jassice.
„Hmm Jassica“ pomyslel si Perry „taky jsem jednu takovou znal,jo to bylo mladí!“
„Takové moc pěkná černovláska to byla a jak šikovné děvče“ vzpomínal.

V tom zabzučel interkom a hlas mladé dívky oznámil „Pane! Volá Vám žena,mám jí přepojit?“
„Jasně Jaruško“ mrkne na slečnu Perry „jen jí přepojte!“
V okamžiku se na obrazovce interkomu objevila Thora.
„Ahoj miláčku rád tě vidím“ mile se usmívá Perry „potřebuješ něco,nebo jsi jen chtěla vidět svého manžílka?“
„Můžeš mě lasklavě říc co tě to tam zase hraje za hudbu?“ pustila se Thora do svého milovaného „tak tohle je ta tvoje důležitá práce?! Že ty zase posloucháš LL a nostalgicky vzpomínáš na minulost?!“ nepouštěje Perryho ke slovu pak pokračovala „tak na kterou zase myslíš zrovna teď?!“

„Ale miláčku“ povídá rychle Perry,protože Thora se zrovna nadechovala chtíc pokračovat v proslovu, „tak to není já zrovna myslel na jednu úžasnou blondýnku,která na mě čeká doma,lásko má,na tebe přece!“ koktal Perry a na čele mu vyskočily krůpěje potu.

„Tak na to ti tak skočím“ chopí se Thora opět slova „to je teď jedno to si vyřídíme doma,proto volám,kdy ráčíš dorazit ?“
„Thoruško,lásko moje jediná“ podlézavě odpoví Rhodan „kdyby záleželo jen na mě,tak už jsem dávno u tebe v pelíšku!“
„Jenže já mám ještě dnes jednání s Bluesany a víš jak jsou ty talířovitý palice natvrdlý!Mám strach,že se to protáhne,ale budu se snažit přijít co nejdříve“ slibuje Perry.
„Mno ani nemusíš“ odpovídá mu jeho láska s arogancí jí vlastní „já už stejně dneska něco mám,takže pospíchat nemusíš,jen mě dej vědět až budeš na cestě domů!“
„Tak papa“ a zavěsila,aniž by čekala na Perryho rozloučení.
„Pa“ vykoktal pozdě Rhodan a nechápavě zakroutil hlavou „teda to je ženská,co jen může večer mít? A proč jí mám zavolat,než půjdu domů?“ honilo se mu hlavou.

„Ále co,budu něco řešit,výmluvu mám tak se trochu pobavím“ a otevírá šuplík u svého stolu.“Tak kde vás mám bluesani“ škodolibě se usmívá a vytahuje láhev vynikající whisky.
„Teda to je lahoda“ pochválí si,když mu první sklenka zmizí v útrobách.
„Jestě jedna věc,kde to jen může být“ prohrabuje zásuvky stolu „a tady to je!“
V ruce drží prastaré DVD s nápisem PERRY RHODAN ADVENTURE 2008.
„Hurrá mám to“ a strčí DVD do pozitroniky.
„ERROR“ vyskočí na obrazovce.
„Mno já by jsem do toho kop“ naštve se Rhodan, „jakto že to zase nefunguje,to je ta moderní technika a DVD z počátku 21 století to nepřehraje! A přitom je to taková pěkná hra,ty lidi měli ale představivost“ chválí pro sebe autory hry „jenom tu kočičku Mondru co mě tam tam dali,už se nemůžu dočkat až se to tak stane!“ zasní se.

„Ale teď si chci zahrát!“
„Spojte mě okamžitě s NATHANEM“ křikne do interkomu „jedná se o urgentní záležitost!“
„Jistě pane“ mrkne na Perryho Jaruška a přepojí ho.
„NATHAN na příjmu,očekávám rozkazy“ ozve se po chvilce z interkomu.
„NATHANe“ povídá Rhodan počítačovému mozku pod povrchem měsíce „potřebuji aby jsi se spojil s mou pozitronikou a spustil mě DVD které je uvnitř.Jedná se o velice důležitou věc a závisí na tom osud Impéria!“
„Jistě pane,DVD již běží,přeji příjemnou zábavu,NATHAN končí“ řekl počítačoví mozek a ukončil komunikaci s Rhodanem.
Perry měl pocit,že v počítačovém hlasu zaslechl náznak smíchu.
„Už blbnu já ,nebo NATHAN,ale to je jedno jdu pařit“ a s radostí malého dítěte sedá k obrazovce...

Mezitím u Rhodanů doma

„Neboj zrovna jsem s ním mluvila bude v kanclu do večera“ povídá Thora někomu do interkomu „ má nějaký jednání s Bluesany a to je vždy na dlouho.Tak v kolik tě můžu čekat?“

„Jasně v 8“ povídá po chvilce mlčení „už se moc těším,zatím papa“ zavěsila Thora interkom.
„Tak a musím se dát trochu dohromady,ať jsem k světu“ pomyslela si „a připravit nějaké pohoštění.“
Thora si napustila plnou vanu,přidala araské podpůrné prostředky a naložila se do vodní lázně.Pustila si muziku,náhodou začala hrát manželovo Lana Lane.
Thora napřed nadskočila,ale pak když slyšela první tóny usoudila,že hudba je to pěkná a oddala se jí a odpočinku.Brzo usnula a začal se jí zdát podivný sen....

Rhodanovo kancelář

Perry se mořil s hrou,která jak konstatoval je nějaká těžká a celá ve starém dávno nepoužívaném německém jazyce.Naléval si proto další a další whisku,která mu začala stoupat do hlavy.Rozhodl se,že si odpočine a natáhl se na pohovku,která stála v koutě jeho kanceláře.Zavřel oči a ihned usnul.A začal se mu zdát podivný sen.....
Wodka
Brigádní generál
Brigádní generál
Příspěvky: 647
Registrován: 16. duben 2007, 20:04:37
Členství v klubu: Yes

Setmělo se. Oknem v prvním patře bylo vidět až do osvětlené koupelny. Neznámá žena se při snění ve vaně usmívala, oči ji pod víčky putovaly ze strany na stranu, pravá ruka křečovitě svírala okraj vany.

Lesklý břit se mihnul vzduchem a jedním čistým řezem jí oddělil hlavu od těla. Poslední, co žena nejspíš pocítila, byl pocit, že se ve snu vznáší. Pak její hlava dopadla na podlahu koupelny.

Muž v tmavém rouchu stál nepohnutě nad bezhlavým tělem. Bezmyšlenkovitě otřel čepel o lem roucha a zasul meč z arkonidské oceli za opasek. Stáhl si kapuci a prohrábl dlouhé bílé vlasy. Jeho tvář se zasmušila, nerad zabíjel příslušníky své rasy.

Muž strčil ženinu hlavu do brašny, dekapitulované tělo vytáhl z vany a s povzdechem odešel.

„Je čas.“

______
Uživatelský avatar
hauty
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 1025
Registrován: 31. březen 2004, 20:53:48
Oblíbená postava: Mirona Thetin
Oblíbená loď: GILGAMEŠ
Oblíbený díl: Cesta do Andromedy
Členství v klubu: Yes
Bydliště: M87

Před Thořinou smrtí..................... aby to davalo smysl..predchozi prispevek od Wodky byl upraven samotnym W ,zena je thora a zabil ji atlan :( ale myslim ze se stim popasuju a vse dobre dopadne....
Sen Perryho Rhodana

„Perry,Perry....Perry Rhodane slyšíš nás?“
„Teda ta whiska dává“ pomyslel si Perry, „už slyším nějaké hlasy“....

„Otevři očí a vstaň ať nenastydneš Perry!“

„Proč by jsem měl nastydnout ve své pracovně a na pohovce?“ přemýšlel Rhodan,ale také pocítil chlad,který prostupoval jeho tělem směrem od zad.
Vyskočil a celý zmatený se rozhlížel kolem sebe.
„Tohle teda není rozhodně moje pracovna!“ konstatoval při pohledu na okolní les.
„Co tady dělám a kde jsem se tu vzal?“ vykřikl tak nahlas,až se sám sebe zalekl.
„To musí být sen,to ta whiska...“

„Ne tohle není sen,tohle je skutečnost Perry“ ozval se opět tajemný hlas.
„Zavolali jsme si tě,aby jsme ti něco ukázali,něco na čem záleží osud této galaxie,protože bude válka,válka tak strašná,že se jí musí zabránit a to dokážeš jen a jen ty!“

„ID?“ zeptal se Rhodan, „jsi to ty?“

„Ne my nejsme ID,my jsme něco víc,ma ani nepatříme do tohoto univerza,to by jsi asi nepochopil Perry“ vysvětloval hlas „my pocházíme z tvého pohledu z minulosti,ale i z tvé budoucnosti.Sledujeme každý tvůj krok od přistání na měsíci a známe vše co se ti stane....“

„Tototohle přece není možný“ koktá Perry a utírá si čelo orosené studeným potem.

„Věř,že je možné úplně vše!“ informuje hlas.

„Tak co jste teda zač?Já už se přece setkal s čím se jen dalo,pochopím to!“

„Řekneme mu to „At?“ povídá jeden hlas druhému,Perry však nic neslyší..... „Ne to nejde „h“ tohle nepochopí ani Perry Rhodan,nemůžeme mu říct,že vlastně neexistuje! Já by jsem mu to taky neříkal „h“.Dobře,dobře jak chcete „At“ a „Al“ nic se mu neřekne.Mluv dál „W“ nic mu,ale neříkej.....“

„Ne Perry,nepochopil by jsi to!“ povídá hlas opět Perrymu „jediné co ti řeknu je že jsme kolektivní vědomí a mě o sobně můžeš říkat „W“.Je nás zde,ale více....“At“ „h“ „Al“ „Th“ „Ty“ a jsou tu další,kteří tu zrovna nejsou.... „

„Hmm,tak si to nechte a vraťte mě zpátky do mé pracovny“ rozčiluje se Perry „musím domů za svou ženou!“

„O ní se právě jedná,něco se stane co zapříčiní válku!“rychle odpovídá „W“ „něco za co můžeme asi my,teda přímo zodpovědný jsem já protože jsem to tak určil a už se s tím v tuhle chvíli nedá nic dělat,ale neboj se řešení tu je...v tvé budoucnosti za 15 let se řešení najde,ale musíš to vědět už teď,aby jsi to nepřehlídl,mysli na to,protože až se večer vrátíš domů tak to vypukne.....“

„A co se má stát?“ vyzvídá Perry,ale je mu to marné,hlas se už neozývá.Naopak Perry opět pocítí únavu a a padá na vlhkou zem kde usíná a po spánku nastává probuzení.....na pohovce a ve své pracovně....

„Pane bože,co to bylo za debilní sen“ zhrozil se Perry,když se probral „vona už je pomalu půlnoc Thora mě asi zabije...musím ihned domů!“



„„h“ věci se dali do pohybu je tak zmatený,že zapomněl Thoře zavolat „ povídá „W“
„Teď ještě aby „Th“ odvedla dobře svojí práci s Thorou a pak nám nezbývá jen doufat,že vše dobře dopadne“ ,povzdechl si „At“.........



Thořin sen

Thora měla pocit,že voda ve vaně chladne nějak až moc rychle.Proto otevřela oči a následný šok byl příšerný!
Nebyla ve vaně ale ležela úplně nahá někde v lese.
„U Arkona!“ vykřikla „co tady dělám!“

„Neboj se Thoro“ uslyšela ženský hlas „nic se ti nestane a to že jsi nahá nevadí,já tě vlastně znám až do posledního ohybu kůže „ smál se hlas.

„A kdo jsi?“ ptala se Thora.
„Říkej mi „Th““ odpověděl hlas.

„A co po mě vlastně chceš,víš ty vůbec kdo já jsem?“ povídá Thora arogantně a nezapře tím svůj původ.

„Hihi vím kdo jsi“ směje se „Th“ „ale to je teď jedno,jsi v nebezpečí,které přivede celou galaxii do strašlivé války a na nás je abychom tomu zabránily!“

„Já v nebezpečí?V jakém?“ zhrozí se Thora.

„Nepřerušuj“okřikne jí „Th“ „a poslouchej.Vím,že večer čekáš návštěvu,přijde muž zvaný Atlan,který jednou bude Perryho nejlepší přítel,ale momentálně má určitý defekt dalo by se říci.Přijde jen aby tě zabil.Proto tě musím poslat a schovat na jednu planetu daleko od Terry a místo tebe dát napospas Atlanovi tvůj klon.“

„Co?To není možné Atlan je milej a nikdy by mě neublížil,miluje mě a je ke mně pozorný,ne jako Perry,který na mně už nemá čas“ povídá smutně Thora.

„Miluješ ještě Perryho?“ ptá se „TH“

„Mno ano,ale on už mně asi ne“ smutně odpoví Thora.

„Ne nemusíš se bát,on tě taky miluje,proto po tvé smrti rozpoutá peklo,které postihne celou galaxii a za 15 let zasáhne i tu planetu kam tě teď pošlu,neboj nic tě na ní nehrozí,je to národ který nezná válku a násilí,ale za 15 let tohle vše pozná a bude jen na tobě abys zabránila tomu aby se zničili,protože oni zachrání Perryho,Atlana a celou galaxii!“

„Ale...“ snaží se Thora mluvit,jenže to nejde..upadá do spánku...a po spánku nastává probuzení.Jenže ne doma ve vaně,ale v lese pod neznámou hvězdnou oblohou.Chlad se pouští do jejího nahého těla.......



„Splnila jsem svůj úkol“ povídá „Th“ ostatním.
„Musíme dodat do vany klon“ povídá „h“ „ať jde vše jak má,ujmi se toho „Al“.“
„Teď už je to jen a jen na nás jak to vše dopadne“ povzdechne si „At“....................


pokračování příště..........

Napis vlastni pokracovani tohoto pribehu.
Prosim jen aby byla dodrzena dejova nit.
To znamena :
1)pokracovani z planety kde prave pristali pozemstane
2)pokracovani pribehu prenesene Thory
3)pokracovani jak PR rozpoutal valku
4)pokracovani zasahovani "kolektivniho vedomi"
5)jakekoliv pokracovani ktere bude mit smysl ;)
Uživatelský avatar
hauty
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 1025
Registrován: 31. březen 2004, 20:53:48
Oblíbená postava: Mirona Thetin
Oblíbená loď: GILGAMEŠ
Oblíbený díl: Cesta do Andromedy
Členství v klubu: Yes
Bydliště: M87

Vsuvka jen a jen pro Thoru kterou mám moc rád a vím že ostatní také ;)

Před několika lety.....

"Miláčku?" ozvalo se z koupelny "víš jak tak ležím v té vaně tak vzpomínám na to jak jsme se seznámili.
"Ale andílku" povídá muž ležící na velké manželské posteli "na to já myslím kudy chodím,nic lepšího mě v životě nepotkalo!"
"Nejsme my dva zamilovaní blázni" směje se překrásná blondýnka,vycházející z koupelny zabalená jen v ručníku.
"Jsme"odpověděl jí její muž "ale nemáme se za co stydět,přál by jsem tohle všem bytostem v celém vesmíru,ale to asi nikdy nebude v silách žádného smrtelníka".
"Ale Perry ty jsi přece nesmrtelný" usmívá se Thora "na rozdíl ode mně!" zesmutní.
"Thoruško co to říkáš,dokud jsem na tomhle světě budu každou vteřinu dělat vše proto aby se našel způsob jak s tebou být na
celou věčnost,najde se způsob jak se i ty staneš nesmrtelnou!"

"Ale ty můj blázínku,sám víš že to není možné,jednou budu stará vrásčitá babka a ty budeš vypadat stále nádherně!"

"Ty nikdy nebudeš vrásčitá babka,pro mě ne!A ať se stane cokoliv jsi moje první velká láska a na tu se nikdy nezapomíná i kdyby
jsem žil milion let,stále tě budu mít v myšlenkách na prvním místě!Pamatuj,jsi první a jediná a žádná jiná se ti nemůže vyrovnat!


"Perry,to je tak nádherné,víš ty vůbec jak moc tě miluji?"

"Vím,jistě že to vím hvězdo mého nebe a pojď ke mně ať ti to můžu dokázat.....
Uživatelský avatar
hauty
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 1025
Registrován: 31. březen 2004, 20:53:48
Oblíbená postava: Mirona Thetin
Oblíbená loď: GILGAMEŠ
Oblíbený díl: Cesta do Andromedy
Členství v klubu: Yes
Bydliště: M87

tak po delsi dobe a hlavne diky Thore, je tu pokracovani Setkani se smrti ;)

cast 4

„Perry Rhodan“
Kluzák obrovskou rychlostí letěl k Perryho domu. Perry byl bravurní pilot, ale následky právě skončeného snu a hlavně strach, že to nakonec může být i pravda, jej hnali stále a stále rychleji ke Gošunskému jezeru. „To je doba“, nadával pro sebe Perry, „musím si zařídit transmiter přímo u sebe doma“!
Naštěstí byl již dům manželů Rhodanových před ním a Perry snížil rychlost a jal se přistávání na střeše jejich rezidence. Po přistání Perry neotálel a vyběhl z kluzáku rychlostí blesku. Přímo ke střešnímu portálu a poté po točitém schodišti dolů do obytných prostor.
„Thoruško“ křičel Perry, když běžel po schodišti, ale nikdo se neozýval! „Thoruško, tak kde jsi?!“ Stále však bylo hrobové ticho a Perry začal být nervozní. Měl, namysli ten podivný sen a to jak mu ona bytost říkala, že se stane něco dnes večer a bude se to týkat Thory. Co naplat, že se vše má spravit za 15 let, když nemá ani tucha o čem ta bytost mluvila. „Stejně to byl jenom sen“, snažil se sám sebe přesvědčit.
Když se dostal do spodní části domu, cestou na Thoru nenarazil a ani neodpovídala na jeho hlasité volání, začal prohledávat chaoticky místnost po místnosti. „Proč musíme mít tak velký barák“, vrčel po celou dobu hledání.
Prohledával asi pátou místnost a uvědomil si, že Thoře vlastně nezavolal a že nemusí být ani doma. Šel proto do své pracovny k interkomu, protože svůj přenosný nechal při tom spěchu a rozrušení v kluzáku. Posadil se do svého křesla a najednou něco zaslechl. „To je přece hudba?! Odkud, ale jde? Vypadá to na zadní koupelnu, že by se Thora koupala? Taky mě to mohlo napadnout“, vynadal si a šel do zadní koupelny, „ jestli se Thora koupe, tak mě asi neslyšela“.
Přiblížil se ke dveřím a zaklepal, „Thoruško, lásko, to jsem já! Můžu dále?“ Nikdo však neodpovídal. Zaklepal ještě jednou a pak otevřel dveře koupelny. Pohled, který se mu naskytl, však způsobil, že byť nesmrtelný zestárl nyní o stovky let. „Neeeeeeeeeeeeee“ křičel a utíkal k vaně, kde v krvavé vodě leželo Thořino tělo, které poznal i bez chybějící hlavy!
„Neboj Perry Rhodane, vše dobře dopadne“, ozvalo se Perrymu v hlavě, ale Perry hlas nevnímal…

„h“
Už se to stalo! Nyní přijde období války a smrti, snad náš plán vyjde a vše za 15 let dopadne tak jak má! Jinak to bude trvat stovky let a pak zůstane v galaxii jen smrt a žádný život.

„Thora Rhodan“
„Maminko! Maminko! Tady leží nějaká nahá paní!“, křičel dětský hlas. „Prosím tebe Jooczi, co to zase povídáš, ty a ta tvá představivost“, odpověděl ženský hlas a ze stínu stromů vyšla postava. Došla až k dítěti a uviděla mladou ženu, která úplně nahá ležela na červeném mechu. „Madam co tu děláte?“, ptala se žena, „ a proč jste nahá? Kdo vlastně jste?“
Nahá žena, která se právě probouzela, vystrašeně vyskočila a rozhlížela se kolem sebe.
„Já, já nevím“, odpověděla!
„Kde jsem se tu vzala? Kdo jste vy a hlavně, kdo jsem já? Nic si nepamatuji!“
„Mé jméno je Jeecza a zde je má dcera Jooczi“, odpověděla žena, „ a tebe neznám, našly jsme tě, jak tu ležíš nahá v lese nedaleko naší vesnice.“
„Jooczi“, povídá žena holčičce, „ běž domů a přines této nebohé ženě nějaké oblečení, tak s námi jít nemůže a musí jí být chladno“.
„To ani nevíte, jak se jmenujete?“, ptala se Jeecza ženy.
„Bohužel ne“, řekla smutně, „ ale moc Vám děkuji, že se o mě tak staráte“.
„Ale to je přeci samozřejmé, nenechám vás tady přece ležet! A víte, co budu vám říkat Loota, to je lesní víla“, usmívala se Jeecza.
„To nemáte strach, že vám něco udělám?“ nechápala Loota.
„Strach? Co je to strach a proč byste mě něco dělala?“ nechápala ještě více Jeecza Lootin dotaz.
„Támhle běží moje dcera a nese nějaké to oblečení, oblečte se a vezmeme vás do vesnice, určitě máte hlad“, usmívala se Jeecza.
„Mockrát vám děkuji“, děkovala Loota a oblékala se přitom.
„Tak můžeme vyrazit!“
Cesta do vesnice nebyla opravdu dlouhá. Osada čítala asi čtyřicet domečků postavených z pálených cihel. Loota koukala kolem sebe a vesnice se jí líbila, všude byl pořádek a vládla zde pohoda. Viděla skupinku dětí hrající si nějakou hru, při které házeli podivným kroužkem. Sice si nic nepamatovala, ale něco jí říkalo, že taková pohoda a klid jsou až podezřelé. Prohlížela si lidi kolem sebe. Vypadali jako ona, ale menšího vzrůstu a černých vlasů. Se svou vysokou postavou a bílými vlasy jim opravdu musela připomínat nějakou lesní vílu. Po chůzi trvající několik minut došly až k Jeeczinu domu. Loota dostala výtečné jídlo, které se skládalo z polévky a nějakého ovoce. Zahnala hlad, který už opravdu měla a konečně se uklidnila. Snažila si vzpomenout, ale mysl byla uzavřená.
V tom však uslyšela v hlavě hlas „Ničeho se neboj, až bude čas, na vše si vzpomeneš!“ jak se hlas objevil, tak zase rychle zmizel a zůstala jen ozvěna chichotání….
Uživatelský avatar
hauty
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 1025
Registrován: 31. březen 2004, 20:53:48
Oblíbená postava: Mirona Thetin
Oblíbená loď: GILGAMEŠ
Oblíbený díl: Cesta do Andromedy
Členství v klubu: Yes
Bydliště: M87

část 5


„Zprávy TV TERRA1- Incident v Terranii“

Mimořádná situace, sledujte zvláštní zprávy za 5,4,3,2,1…
„Vítejte! Máme právě 20:38 teranského centrálního času a přinášíme vám zvláštní zprávy k události, která se stala před deseti minutami v Terranii. Město obklopil energetický štít a veškerý transmiterový a vesmírný provoz byl zastaven. Nad Teranií se vznáší dva křižníky třídy IMPÉRIUM a nespočet korvet a space-jetů. Dá se říci, že Terrania je v tuto chvíli naprosto nedosažitelná. Bohužel se nám nepodařilo zjistit co je důvodem těchto opatření. Z úřadu Prvního administrátora přišlo pouze ujištění, že se nejedná o útok vedený proti Zemi. Pokusíme se proto spojit přímo s našimi reportéry, kteří jsou uvězněny v Terranii. Bohužel to prozatím vypadá, že je rušen i jakýkoliv radiový a hyperprostorový provoz a nám se nepodařilo navázat spojení. O průběhu tohoto incidentu vás budeme informovat. Děkujeme vám, za vaší přízeň a zůstaňte s TV TERRA 1. „

„Perry Rhodan“

„Perry!“, povídá Bully svému příteli, „hrozně mě to ranilo a ani nevíš, jak mě mrzí, co se stalo Thoře a věř, že se o vše postarám a toho kdo to udělal, najdu! Nechal jsem uzavřít Terranii tak, že se z ní nedostane ani myška! Nech vše na mě a zkus si odpočinout.“
„Děkuji ti Bully“, odpovídá Perry, „ale já nemám na odpočinek ani pomyšlení a věř, že toho kdo to Thorušce udělal, vlastnoručně zabiju!“ pokračuje naštvaným tónem.
„Nařizuji stáhnout všechny lodě do Sluneční soustavy a mobilizovat Solární flotilu!“
„Solární kontrarozvědka ať okamžitě začne s vyšetřováním v našem domě a sežeňte okamžitě Sbor mutantů!“
„Prosím, zkus se uklidnit“, snaží se domluvit Bully příteli, „na co hned mobilizovat Solární flotilu? Vždyť bude trvat týden dostat sem veškeré lodě a úplná mobilizace není možná, vždyť plno našich lodí hlídkuje v soustavách, které patří k Slunečnímu impériu! Rozvědka už je samozřejmě na cestě a začne ihned vyšetřovat, co se vlastně stalo, ale Sbor mutantů je na tajné misi a bohužel není možné ho kontaktovat!“
„Kdo je tady Velký administrátor!!!“, zařval Perry, „ať je v soustavě do pěti dnů veškeré loďstvo Sluneční flotily! Tohle co se stalo, neudělal nikdo ze Země! Za tím musí být Arkon a až se potvrdí, že to tak je, bude má reakce okamžitá a tvrdá. A já chci být na to připraven! Thořina smrt bude vykoupena krví vrahů, kteří ji to udělali! A také si to udělej, jak chceš, ale sežeň alespoň jednoho telepata, který bude rozvědce k dispozici, protože já nechci nic ponechat náhodě a každý podezřelý bude podroben telepatickému výslechu!“
„Ale Perry“ snaží se Bull oponovat, avšak marně.
„Žádné Perry!“, křičí Rhodan, „Reginalde Bulle! Splňte mé rozkazy bez jakýchkoliv připomínek!!!“
„Jistě pane Velký administrátore“ odpovídá naštvaně Bully a odchází z pracovny administrátora.
„Pomstím tvou smrt, pomstím tvou smrt a nic mě nemůže zastavit!“ jsou poslední slova, která při odchodu zaslechne….

pokračování přístě.....

ale nejdříve na :
Obrázek
http://hauty.sblog.cz
Uživatelský avatar
hauty
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 1025
Registrován: 31. březen 2004, 20:53:48
Oblíbená postava: Mirona Thetin
Oblíbená loď: GILGAMEŠ
Oblíbený díl: Cesta do Andromedy
Členství v klubu: Yes
Bydliště: M87

část 6


„Atlan“

Sedím tu v podzemí a nejsem pánem svého těla. Jsem to já a nejsem to já…..

Ten tlak byl nesnesitelný, to stále hučení v hlavě, ten hlas, který slyším, a nutí mě dělat věci, které bych za normálních okolností ani nedělal. Vždyť já jsem přece trénovaný a nemělo by být tak jednoduché ovlivnit mou mysl. Jenže co mám dělat, když je má mysl potlačena a mé tělo ovládá někdo jiný? Na této planetě už jsem takovou dobu, uzavřen ve své podmořské kopuli, čekajíc až barbaři dosáhnou technologické úrovně, s jejíž pomocí se pak konečně vrátím domů na Arkon. Ale teď? Mám své myšlení, uvědomuji si, co dělám, ale nemůžu s tím vůbec nic dělat. A co můj logický sektor? Proč mlčí? Proč se místo mého extrasmyslu ozývá ten pro mě neznámý hlas a proč musím dělat ty věci?

Přitom to začalo naprosto nevinně. Rico mě probudil z hlubokého spánku a staral se o mou osobu jako vždy. Nedokázal, však říct z jakého důvodu začal oživovací proces. Myslel jsem, že to bude zase práce ID a očekával jsem každou chvíli jeho hlas a instrukce toho co mám vykonat. Přece jen jsem už zvyklý na to, že jsem pouze jeho figurka při hře, kde je hracím polem Larsaf III. Čekání bylo ale marné. Místo toho se ozval ten neznámý hlas a od té doby nepřestal! Jedná se snad o jiného hráče v této podivné hře?

„Atlane“, bylo to první, co jsem slyšel a hned poznal, že se něco děje, protože ten hlas byl naprosto neznámý, „ mám pro tebe úkol, důležitý úkol a ty ho vykonáš!“

„Kdo jsi?“, snažil jsem se zjistit, komu hlas patří.

„Do toho ti nic není, kdo já jsem!“ slyšel jsem výkřik, který mi projel celým mozkem.

„Ale tím pádem odejdi z mé hlavy a nepočítej s tím, že pro tebe něco udělám!“, snažil jsem se oponovat.

„Jak jsi směšný arkonidane, já tě nežádám, já ti to přikazuji a věř, že není obrany proti mému příkazu a to co po tobě chci, uděláš!“

„Ne neudělám!“, vykřikl jsem vnitřně a snažil se hlas vypudit ze své hlavy, avšak marně.

„Hahaha, jak vzdoruješ! Jsi opravdu silný, ale věř, není ti to nic platné, protože tvé tělo teď ovládám já a ty se můžeš jen koukat, co sním, zamýšlím!!!“

A tak teď sedím v podzemních prostorech tohoto velkého města, kterému barbaři říkají Terrania. Sedím a říkám si po té, co jsem viděl, jak technologicky daleko se dostali, jak jednoduché by bylo dostat se domů na Arkon. Sedím a jen čekám, co mé tělo opět udělá, čekám, jestli mě najde místní pořádková služba a zavře mě za to, co jsem právě spáchal. Koukám na pytel, který držím v ruce a nevěřím tomu, že tam je opravdu hlava příslušnice mého národa! Arkonidanky, která si vzala za muže barbara. Barbara, který je k tomu všemu vládcem Larfasu III, tedy Země, jak jí barbaři říkají. Muže, který je nesmrtelný jako já! Co je to za zvrácenost a jaký to mělo smysl tohle udělat? Co je to za bytost, která mě stále ovládá a jaké jsou její plány?

„Tak slyšíš!?“, vnitřně řvu.

„Samozřejmě, že slyším!“, dočkám se konečně odpovědi. „A víš co Atlane? Nyní tě už nepotřebuji, proto se stáhnu a předám ti zpět tvé tělo! A být tebou, tak se snažím z této planety co nejrychleji vypadnout! A protože tě znám a vím, jaké jsou tvé schopnosti, tak věřím, že se ti to povede. A neboj, ještě jsem s tebou neskončil! Ještě se setkáme!!!“

V tom okamžiku jsem pocítil, že jsem už zase pánem svého těla. Ale co mám teď asi dělat? Sedím tu v podzemí s pytlem, kde mám hlavu ženy toho Rhodana, kterou jsem právě zavraždil? To je přeci šílené!!!

„Máš pravdu, to teda je“, ozval se můj extrasmysl, a já byl tak rád, že ho opět vnímám, „ale v jednom měl pravdu, měl bys z této planety co nejrychleji zmizet!“

Pravda! Nic jiného mě ani nezbývá, prostě po těch tisíciletí musím Larsaf III konečně opustit. Po tom všem, co jsem pro barbary vykonal, musím před nimi utíkat!!!

pokračování příště.....
Uživatelský avatar
hauty
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 1025
Registrován: 31. březen 2004, 20:53:48
Oblíbená postava: Mirona Thetin
Oblíbená loď: GILGAMEŠ
Oblíbený díl: Cesta do Andromedy
Členství v klubu: Yes
Bydliště: M87

část 7

„Thora Rhodan-Loota“

Loota žila ve vesnici již pomalu celý rok. Paměť se jí nevracela, ale to jí již tolik netrápilo, protože do společnosti zapadla, jak to jen nejlépe mohlo jít. Stala se vychovatelkou v místní školce. Děti ji měly opravdu rády, protože pro ně byla jako bytost z pohádky, nádherná vysoká žena s dlouhými vlasy bílé barvy. Každé dítě rádo chodilo do školky, kde ho hlídala samotná lesní víla.

A Loota byla opravdu skvělá a bylo na ní vidět, že děti má velmi ráda. Občas ji napadlo, jestli někde také nemá své vlastní děti.

„Nebo jsem snad opravdu víla?“, říkala si a k těmto myšlenkám jí vedl její vzhled. Vypadala naprosto odlišně, než místní obyvatelé. Hlavně její vzrůst, vždyť byla o dobrou třetinu větší, než nejvyšší muž z vesnice!

„Odkud pocházím? Jsem vůbec z tohoto světa?“

„Světa?“ pomyslela si.

„Existují snad jiné světy?“, přemýšlela, „tady každý věří, že je pouze jeden svět a to ten jejich a že blyštivá světla na noční obloze jsou oči bohů, kteří hlídají své děti. Já ale tuším, že to tak není, že se jedná o hvězdy a že je tam spousta světů. Že by nějaká podvědomá vzpomínka? Ale co, jsem spokojená, mají mě tu rádi, tak se tím nebudu trápit, paměť se mně vrátí, říkal to ten neznámý hlas a já musím jen a jen věřit.“

„Děti, děti pojďte sem“, sháněla Loota své svěřence, „půjdeme si hrát do lesa, když je tak hezky!“

„Ano, ano do lesa, rychle, rychle ať už tam jsme!“, radovaly se děti a s křikem začaly vybíhat ze školky.

„Vezměte nějaké košíky na bylinky!“, volala Loota s úsměvem na vybíhající děti.

Po nepříliš dlouhé době dorazila Loota s dětmi do lesa a to na místo, kde jí tenkrát našla Jeecza se svou dcerkou Jooczou. Joocza byla jedním z dětí, které měla Loota na starost.

„Tak děti“, povídá Loota ke skupince, „teď se rozejdeme po lese a budeme hledat bylinky, které už známe. Ano? Ale pozor, nevzdalujte se příliš daleko, vždy musíte jít ve dvojici a musíte vidět nějakou další skupinku! Ano? Rozumíte mi?“

„Rozumíme Looto“, povídá jí Joocza, „a neboj se stále, víš, že zdejší lesy známe velice dobře.“

„Ano to vím, ale jistota je jistota“, odpoví Loota s úsměvem, „ a teď už běžte“.

Loota se procházela po lese a dávala pozor na skupinky dětí, které běhaly a skotačily a košíky se plnily bylinkami, které sbíraly. Zasněně je pozorovala a opět jí napadla ta myšlenka, jestli někde nemá vlastní děti.

Byl opravdu nádherný sluneční den, ale v tom se setmělo.

„Děti, děti“, volala Loota na všechny strany, „asi se něco blíží, honem poběžte, ať nezmokneme!“

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ“, ozval se najednou dívčí křik. Loota se rychle otočila a běžela k Jooczi, která stála na paloučku a ukazovala prstem k obloze. Až teď se tam podívala i Loota, protože začaly křičet i ostatní děti.

Zůstala s hrůzou stát, protože pohled, který se naskytl, jí vystrašil!

Neblížila se žádná bouře, protože to co zahalilo slunce a hodilo na zem stín, nebyl mrak, ale tři obrovské koule, které letěly směrem k horám, za kterýma se nacházelo největší město tohoto světa…

pokračování příště....

komentáře na http://hauty.sblog.cz ;)
Uživatelský avatar
hauty
Moderátor
Moderátor
Příspěvky: 1025
Registrován: 31. březen 2004, 20:53:48
Oblíbená postava: Mirona Thetin
Oblíbená loď: GILGAMEŠ
Oblíbený díl: Cesta do Andromedy
Členství v klubu: Yes
Bydliště: M87

část 8

„Loota- Thora Rhodan“



Loota nechápala co se to děje. Po vesnici běhalo snad vše co mělo nohy a vzduchem se šířila zpráva, kterou dnes ráno přinesl posel z hlavního města, z Agronu.

Zmateně chodila od domu k domu a čekala, až jí taky někdo informuje, co že se to vlastně v Argonu událo.

„Looto“ zaslechla své jméno v tom mumraji a uviděla Jootzi jak k ní běží.

„Looto, tady tě mám“, vyhrkla ze sebe udýchaná Jootzi, „už jsi to slyšela? Posel z Argonu, vypráví o tom, jak na pláních za městem přistály obrovské koule a vyšli z nich cizinci, kteří vypadají jako ty? Teda ne úplně asi, ale ta podoba je prý neskutečná! A prý se to děje všude na našem světě, všude kde jsou velká města, přistály tyhle koule.“

„Tak to musí být ty koule, co jsme předevčírem s dětmi viděly, když jsme sbíraly v lese bylinky“, pomyslela si Loota, „ale já je znám, něco mě připomínají a v hlavě mám uvízlou vzpomínku, která by mě ihned odhalila, co jsou ony koule zač! Zatracená ztráta paměti!“

„Jootzi, kdy jede další vůz do hlavního města, já tam musím, já musím vědět, co jsou ty koule zač! Já vím, že je to strašně důležité a závisí na tom nejen můj osud, ale osud celého vašeho světa!“

Tohle bylo poprvé, co Loota použila slovní spojení „vašeho světa“, bylo to snad poprvé, od doby kdy jí našli v lese nahou a bez vzpomínek na to kdo a co vlastně je. Bylo to poprvé, kdy si připustila, že sem i přes vše co vykonala, nepatří, že je z jiného světa! A rozhodla se s tím něco udělat, rozhodla se vydat do Argonu a jednou pro vždy vyřešit otázku „Kdo jsem?“
Zamčeno