Stránka 1 z 1

Fanfiction: hautyho povídka aneb Jak to bylo doopravdy...

Napsal: 3. březen 2008, 15:08:33
od Thora
Tato povídka byla napsána Hautym jako reakce na otázky vědomostního testu, týkající se původní specializace posádky lodi Stardust. Najdete v ní důkaz správnosti jeho tvrzení.

.......................................................................................................................................

Kdesi v Polsku
Zima byla tenhle rok opravdu krutá. Vojáci na bojišti umírali zimou a nedostatkem jídla. Jo, ruská fronta byla za trest. A ke všemu ještě ten příkaz od Vůdce, který poslal doktora Mengeleho, toho šílence, který nebral na lidi ohledy.
A já mu měl dělat asistenta! Ani nevím, jestli to mám brát jako poctu nebo trest, protože z toho člověka jsem měl strach. Já, doktor Eric Manoli, už odmala jsem snil, že něco dokážu, ale tohle? Měli jsme za úkol vymyslet, jak uchránit naše vojáky před krutou ruskou zimou a ten šílenec přišel na to, že z lidí udělá lidské opice! Píchali jsme našim pokusným osobám z řad Židů spoustu injekcí, po kterých jim začala abnormálně růst srst. To vám byl pak pohled, úplná přehlídka kreatur, jenže asi jsem divnej, mě jich bylo líto a Vůdce by mě za tohle nepochválil, naopak nechal by mě předhodit dr. Mengelemu a udělal ze mě snad ještě horší kreaturu, než jsou tihle chlupatý nešťastníci.

Jeden z nich na mě dělal dobrý dojem, jmenoval se Clark G. Flipper, dá se říci,že jsme se stali i přáteli.


USA
„Perry!!! Kolikrát jsem ti říkal, že si nemáš brát ty věci své matky a oblíkat si je! Jsi chlapec, tak se jako chlapec chovej! Co z tebe vyroste, ještě jednou a seřežu tě jako psa! A koukej na mě, když s tebou mluvím a nečum pořád po těch hvězdách!!!!“
„Ano, tatínku, omlouvám se, ale ty hvězdy jsou tak nádherné... Jednou, až budu velký, se tam podívám!“ odpověděl chlapec.
„Mno, jasně a budeš převlečenej za ženskou...“ Co já to mám jen za syna, pomyslel si otec a odešel do baráku, kde povídá své ženě: „Tohle snad není ani můj syn, je to blázen!!!“


Německo
Válka se chýlila ke svému konci a Třetí říše to měla pěkně spočítané.
Vrátil jsem se zpět do Berlína a skrýval jsem se, aby mě Vůdce nedostal, než bude po všem. V Polsku to dopadlo tak, jak to dopadlo… Než jsme stačili projekt aplikovat na vojáky na bitevním poli, tak naše slavná armáda dostala v Rusku pěkně na frak! Mengele nechal zlikvidovat objekty našich pokusů a utekl někam do Jižní Ameriky. Mně se podařilo alespoň zachránit mého přítele a dostat se do Berlína.
Jenže Rudá armáda už byla pomalu ve městě a mně se jim rozhodně nechtělo dostat do rukou, proto jsem se i s přítelem chlupáčem rozhodl zmizet do Čech.
Cesta to byla opravdu zajímavá a nelehká, ale lidé i vojáci měli mého přítele za vlkodlaka, takže nám rychle raději ustupovali z cesty.
Takhle jsme se dostali až do Plzně.


USA
„Perroušku, pojď k mamince.“
„Ano, maminko, už běžím...“ odpověděl blonďatý chlapeček a rozběhl se do maminčiny náruče... Jenže se mu mezi nohy zamotala sukně, kterou měl na sobě a jak široký, tak dlouhý sebou praštil na zem... „AUUUUUUU,“ zakřičel Perry a začal plakat. „Neplač, chlapi přece nepláčou...“ povídá mu maminka, ale pak si syna prohlídne, sukně, namalovaný obličej a zakroutí hlavou... a povzdechne si... jednou z něj bude velký chlap… věřím tomu!!!


Česko, Plzeň
Do Plzně jsme se dostali ve chvíli, kdy byla osvobozována americkým a spojeneckým vojskem. Hlavně nikde žádný Rusák… oddychl jsem si...
„Musíme se jim vzdát,“ povídám příteli... „Pak se dostanem do USA.“ Huňáč měl ze začátku strach, ale ujistil jsem ho, že se bát nemusí. Vzdali jsme se první hlídce, kterou jsme potkali. Řekl jsem, že jsem německý doktor a vědec, a že huňáč je můj experiment. Vojáci na nás nevěřícně koukali, ale pak nás posadili do jeapu a odvezli na základnu. Tam nás oba vyslýchali a nakonec poslali do zajateckého tábora. Tam mě pak kontaktoval nějaký vědecký důstojník a naverboval mě jako vědeckého pracovníka do USA. Bral jsem, ale s podmínkou, že můj přítel pojede také.
Naložili nás v Anglii na loď a my se tak dostali na cestu do USA... to jsme ještě netušili, že tohle je pouze začátek ještě delší cesty......


O několik let déle, USA, Las Vegas
Již několik let jsem pracoval na vojenské základně blízko Las Vegas. Můj přítel pak ve Vegas vystupoval jako lidská opice, docela slušně mu to vynášelo a já ho častokrát navštěvoval. Zrovna jsem na jeho vystoupení v jednom z kasin a žasnu, jak je chlupáč šikovnej. Bavím se a v klidu popíjím pivčo, když na scénu vyjde ženská v nádherných šatech a začne zpívat… jsem naprosto unešen a jen němě zírám a poslouchám. Po představení jdu za chlupáčem a vidím jak si povídá s onou božskou ženou...
„Nazdárek, doktore,“ zvolal. „Dovol abych ti představil mého kolegu a přítele.To je Perry Rhodan.“
Spadla mi čelist, že jsem měl strach, že už mi jí nikdo nenasadí… Chlupáč totiž ukazoval na tu ženu.
„EE těší mě...“ povídám. „Jmenuji se doktor Eric Manoli.“
„Se máš, doktore, tykej mi, já jsem Perry…“ odpověděla ona "věc".
„Dáme panáka ne, zasedni a já něco objednám...“ poplácal mě Perry po ramenou... „Hodíme řeč... prý si vědec a děláš na vojenský základně… možná bys mi mohl pomoc k mému velkému snu... CHCI KE HVĚZDÁM.......“

Re: Hautyho povídka aneb Jak to bylo doopravdy...

Napsal: 3. březen 2008, 16:55:40
od Wodka
::clap::

Re: Hautyho povídka aneb Jak to bylo doopravdy...

Napsal: 3. březen 2008, 18:55:23
od hauty
joo super konecne mam spravne nejaky odpovedi v testu :D

jinak musim moc podekovat Thorusce ;) za prepsani z jazyka bestii do jazyka ceskeho ::thx:: :thud:

Re: Hautyho povídka aneb Jak to bylo doopravdy...

Napsal: 4. březen 2008, 14:33:41
od Nedor
TO JE MAZEC !!! :rofl: :rofl: :rofl:

Re: Hautyho povídka aneb Jak to bylo doopravdy...

Napsal: 2. duben 2008, 19:15:22
od alaska
pekne, velmi pekne :)

btw: jen by me zajimalo, jak nosil pozdeji Perry sukni ve skafandru ;)

Re: Hautyho povídka aneb Jak to bylo doopravdy...

Napsal: 21. září 2009, 23:17:30
od Fido
Tak to je mazec. :rofl: